Tak už jsem konečně vyzvedla Donnie Darko pro bráchu. Snad tomu půjde aspoň trochu rozumět.
Při obědě (překvápko – salát) jsme se s K. rozdívali na Město ztracených dětí. Máme za sebou tak první půlhodinku a dojmy zatím rozpačité. Je to nějak zmatené, a pro nedostatek pochopení děje jsem se značně nudila, tak jsem zvědavá, jestli se to nějak rozjede (a když už to vydal Reflex, tak by to patrně za něco stát mělo). Pokud to takhle půjde dál, body budou jen za francouzštinu a neodolatelný kukuč toho mrňouse, kterého unesli kyklopové.
Důvod, proč jsme museli přerušit promítání, bylo nevyhnutelné čištění bazénu. Nakonec jsme to přijali s povděkem. Vyfasovali jsme gumáky a vysokotlaký čistící stroj (tzv. wapku – dumala jsem nad tím, proč ten název, ale vypadá to, že jde opět zcela prozaicky o americký zvyk nazývat určité věci jménem jednoho z výrobců, něco jako papírové kapesníky Kleenex). Gumáky byly pěkně žluté (a špinavé), ale hlavně mega velikosti, takže se K. tvářil nesmírně pobaveně, než zjistil, že jeho jsou tak o tři čísla větší. Musela jsem se pozastavit nad těžkým údělem mužů s velkou nohou, ale dlouho jsem to nevydržela, protože mi na hlavu pralo slunce, a měla jsem pocit, že budu mít předčasný infarkt. Bazén už nám dosti zapáchá po řasách, ale vyvolává to i dojem moře, takže se to snést dá. Jakž takž jsme všechno očistili, načež jsme zjistili, že přestalo fungovat čerpadlo. Takže z bazénové epizody se stává sága.
Zítra nás, zdá se, čeká pracné vypouštění pomocí kýblu, pěkně postaru. Modlím se, aby pro tentokrát nedorazili zahradníci (už jsou tu podivně dlouho), protože mám neblahé tušení, že vidět nás dva v akci, mají o zábavu postaráno. Najednou se z domu neochotně vyplouží dvě průhledně bílé, neduživé bytosti, nasadí trapně obrovské gumáky a šmajdavě se pustí do manuální práce (neuvěřitelné!), přičemž nehrozí vyhnout se nějaké té patamatovské situaci, obzvlášť když jsme tak báječně fungující tým. Povzdech.
Alespoň dnes konečně vyšel program LFŠ; celý jsem ho prošla a s hrůzou zjistila, že Hvězda je letos dost zanedbaná (naše útočiště při nedostatku výběru), tak snad jde jenom o předběžnou variantu. Samotná nabídka filmů mě taky doopravdy nenadchla…Je jen jediný den, který s jistotou nechci vynechat; naneštěstí hned tři filmy, jež bych ráda viděla, jsou hodinu před půlnocí. To zas budou dilemata. Kéž bych se snáz rozhodovala. A Upír Nosferatu, kterého toužím vidět už nevím jak dlouho, jede v den, kdy mě nic jiného neláká. Smůla smůlovatá. Jak to tak sleduju, opět dostávám své pověsti věčného stěžovatele a pesimisty :). Vlastně by i bylo překvapující, kdybych byla nadšená. Ale koneckonců, jestli byl pro nějaké stížnosti důvod či nikoliv, zjistím až na místě.
