Špageta
Tak z filmovky nakonec nic není, poněvadž mají prý plnou kapacitu. Děsná nespravedlnost! Těšila jsem se na to celý rok! (A kolik let už tam jezdím. *povzdech*) Následující léto snad půjdeme na ten konkurenční festival do Písku.
Ale přece jen nějaká zábava. Hlídání štěňátka. No, štěňátka. Je to spíš chlupaté tornádo – ještě jsem neviděla tak hyperaktivního psa. Špagetu (říkám jí Pako) definuje jediné adjektivum: praštěná. Navzdory několikerým zákazům mi v mé nepřítomnosti neustále skáče do postele a oslintala mi všechny plyšáky, takže teď nemám nic suchého (a voňavého) na tulení. Hmph. Problém je, že se těžko kárá malá koule s obříma očima, které vyčítavě pozvedá k nebi, kdykoli se na ni zvýší hlas.
Pozitivum: Ulehčilo mi to případnou budoucí volbu mezi koupí psa či kočky.
P.S. Ale když odjela, stejně jsem brečela.
