Praha, den druhý
Hurá! Můj návrh vyhrává. Jdeme do zoo.
Nejdříve primáti. (Složitější rozřazení neovládám. Holt jsme se musili naučit tři miliony druhů hmyzu a pět miliard druhů kamení, na „detaily“ nezbylo v mozku místo.)
Netuším, co to je. Ale když tak hezky zapózoval/a…
Veverka – na ty si dávám od Karlíka a továrny na čokoládu pozor. Ačkoli ze složení potravy, které se jim v zoo dostává, soudím, že být veverkou v zajetí by mi nevadilo.
Poznámka: mezi focením dětí a zvířat není vůbec žádný rozdíl (jenom lidské maminky se moc netváří). Ani jedni si vás nevšímají (a jsou neustále v pohybu).
Až na tohohle. Přátelští tvorečci. Jenom nevím, co jsou zač. („Králi Jelimáne, co jsou zač?! Co jsou zač?!!!!“) Jedině, že jsou z Afriky (takže jim musí být v Praze vážně príma).
Na žirafy jsem se těšila. Nejradši bych vlezla k nim.
Šelmy jsou velkoúžasnolepé, ale živá zábava s nimi není.
Občas některá pohnula ocasem.
Ale víc se od nich očekávat nedalo.
Titul Nejnefotogeničtější zvíře získal zaslouženě hroch (a to ho byla významná část pod vodou).
Sloni taky nad vysokou návštěvností dvakrát nejásali. Ale pravda je, že při koupeli bych publikum rovněž nevítala.
Taky jsme viděli:
Nejvíc jsem chtěla omrknout tučňáky, ale nezbylo dost času – měli jsme koupené lístky na Temného rytíře.
Což mě přivádí k druhé části dne:
Temný rytíř
8/10 Opravdovou ironií je, že i při tak vysokém hodnocení musím přijít s vysvětlením „proč vlastně,“ neb se celý svět zbláznil. Hlavní důvod, proč nejásám jako jiní, je zejména pocitový. Technicky nemám filmu co vytknout, herci byli vynikající (a mně sympatičtí), ale na to, abych skončila unešená, tomu něco chybělo. Pravda je, že před akčním filmem bych dala kdykoli přednost dramatu typu 12 rozhněvaných mužů. O to víc mě zaráží, že se film propracoval do žebříčků mezi takové skvosty jako Kmotr či Vykoupení z věznice Shawshank, a že dokonce předběhl (!!!) Hodný, zlý a ošklivý (což je film, po jehož skončení jsem měla přesně ten pocit, v jaký jsem doufala i po shlédnutí Temného rytíře).
Nemyslím si, že má averze vůči akčním spektáklům zde hrála roli. Určitě by pomohlo, kdybych viděla Batman začíná (který je údajně psychologičtěji laděný), ale pokud je k plnému ocenění Temného rytíře potřeba vidět jiný film, nemůže se jako samostatný snímek umístit tak vysoko.
Stejně jako všichni ostatní jsem okouzlena postavou Jokera, potažmo hereckým výkonem Heatha Ledgera. (Nejlépe to vystihl Lima: „Kdykoliv se objevil, sral jsem blahem malé netopýry.“) Kdyby chtěl někdo natočit černou komedii, nebo snad psychologický thriller s Jokerem samotným, nadšeně bych takový úmysl podpořila.
Bohužel hlavní roli v Temném rytíři hraje Batman (i když se to nezdá). Když pominu detaily, které mě iritovaly – jeho hlas či neuvěřitelně nerealistické vybavení – hlavní překážkou pro mě byla absence děje. Na ploše 152 minut se na přeskáčku střídají scény Joker (světlé momenty) vs. Harvey Dent a Batman (a jeho nezáživné dilema, zda předat žezlo hrdiny).
Zábavné kolik negativ lze najít na filmu, který mě ve své podstatě nenudil a neurazil (až na patetickou scénu s trajektem). Za Jokera, temný soundtrack, perfektní kameru a precizní herecké výkony si pochvalu zaslouží určitě.
“How about a magic trick?… I’m gonna make this pencil disappear. Ta-daa! It’s… it’s gone.“
“It’s a funny world we live in. Speaking of which, do you know how I got these scars?“
“No! But I know how you got these!“
“You won’t kill me out of some misplaced sense of self-righteousness, and I won’t kill you, because
you’re just too much fun.“
“We really should stop fighting, we’ll miss the fireworks!“
“See, I’m a man of simple tastes. I like dynamite…and gunpowder…and gasoline! Do you know what
all of these things have in common? They’re cheap!“
Your comments put the smile on my face